Čas na Kubě jakoby se zastavil v letitém zívnutí. Líná odpoledne, prázdné ulice, ospalá atmosféra. Není to jako ticho před bouří. Spíš jako nekonečná siesta po nedělním obědě. Letargická melancholie, vybledlé vzpomínky a projekce snů o barvitých zítřkách v odevzdané a šedivé dřímotě dneška.