Fotografie zachycují portréty stoletých Čechů. V současnosti jich v zemi žije přes 1200. Za padesát let jejich počet přesáhne 14 tisíc. Jak se tito lidé dívají na svůj život po takové době? Většina z těch, které jsem oslovil, se shoduje v tom, že s rostoucím věkem stárneme rychleji; až nakonec život uplyne v okamžiku. Čas se tedy smrskává stejně jako tváře starých lidí. Zajímalo mě, co se na člověku za tak dlouhou dobu, a přesto v tak krátkém zlomku času, změní a co v něm zůstane. Zajímalo mě také, jak moc tíží samota stáří a jaké vzpomínky zůstanou ve stoleté mysli.

Soubor komparativních fotografií archivních portrétů z rodinného alba a současných portrétů v aktuálním čase zkoumá podobu i rozdíly nejen ve vnějším vzhledu, ale spíše ve fyziognomii. Charakter osobnosti se životem jistě proměňuje, ale její individuální podstata jakoby zůstávala zakořeněna hluboko v propasti času.

Dvojice portrétů doplňují stručná fakta z fyzického i psychického světa portrétovaných.

Anna Vašinová*1909 ve Zhoři na Ústecko-Orlicku 
Vlevo 22 let (po svatbě), vpravo 102 let 

Bývalé povolání: 
hospodářka na domácím statku, pracovnice JZD
Současné bydliště: Domov důchodců Sloupnice 
Současná záliba: četba románů Vlasty Javořické 
Vztah s potomky: dobrý - navštěvována dcerou. která bydlí ve stejné vsi
Nezapomenutelná vzpomínka: zpívání ruských lidových písní s dětským sborem, odvedení manžela Němci a osamělé hospodaření na statku
Přání:  setkání s manželem až ji pánbíček povolá