
Fotografie zachycují portréty stoletých Čechů. V současnosti jich v zemi žije přes 1200. Za padesát let jejich počet přesáhne 14 tisíc. Jak se tito lidé dívají na svůj život po takové době? Většina z těch, které jsem oslovil, se shoduje v tom, že s rostoucím věkem stárneme rychleji; až nakonec život uplyne v okamžiku. Čas se tedy smrskává stejně jako tváře starých lidí. Zajímalo mě, co se na člověku za tak dlouhou dobu, a přesto v tak krátkém zlomku času, změní a co v něm zůstane. Zajímalo mě také, jak moc tíží samota stáří a jaké vzpomínky zůstanou ve stoleté mysli.
Soubor komparativních fotografií archivních portrétů z rodinného alba a současných portrétů v aktuálním čase zkoumá podobu i rozdíly nejen ve vnějším vzhledu, ale spíše ve fyziognomii. Charakter osobnosti se životem jistě proměňuje, ale její individuální podstata jakoby zůstávala zakořeněna hluboko v propasti času.
Dvojice portrétů doplňují stručná fakta z fyzického i psychického světa portrétovaných.
Anna Vašinová, *1909 ve Zhoři na Ústecko-Orlicku
Vlevo 22 let (po svatbě), vpravo 102 let
Bývalé povolání:
|
hospodářka na domácím statku, pracovnice JZD |
Současné bydliště: | Domov důchodců Sloupnice |
Současná záliba: | četba románů Vlasty Javořické |
Vztah s potomky: | dobrý - navštěvována dcerou. která bydlí ve stejné vsi |
Nezapomenutelná vzpomínka: | zpívání ruských lidových písní s dětským sborem, odvedení manžela Němci a osamělé hospodaření na statku |
Přání: | setkání s manželem až ji pánbíček povolá |