Fotografie zachycují portréty stoletých Čechů. V současnosti jich v zemi žije přes 1200. Za padesát let jejich počet přesáhne 14 tisíc. Jak se tito lidé dívají na svůj život po takové době? Většina z těch, které jsem oslovil, se shoduje v tom, že s rostoucím věkem stárneme rychleji; až nakonec život uplyne v okamžiku. Čas se tedy smrskává stejně jako tváře starých lidí. Zajímalo mě, co se na člověku za tak dlouhou dobu, a přesto v tak krátkém zlomku času, změní a co v něm zůstane. Zajímalo mě také, jak moc tíží samota stáří a jaké vzpomínky zůstanou ve stoleté mysli.

Soubor komparativních fotografií archivních portrétů z rodinného alba a současných portrétů v aktuálním čase zkoumá podobu i rozdíly nejen ve vnějším vzhledu, ale spíše ve fyziognomii. Charakter osobnosti se životem jistě proměňuje, ale její individuální podstata jakoby zůstávala zakořeněna hluboko v propasti času.

Dvojice portrétů doplňují stručná fakta z fyzického i psychického světa portrétovaných.

Ludvík Chybík, *1908 Zlín 
Vlevo 20 let (vyučen cukrářem), vpravo 102 roků

Bývalé povolání: 
poštovní doručovatel 
Současné bydliště: Domov důchodců Zlín 
Současná záliba: řezání dřeva na cirkulárce
Vztah s potomky: velmi dobrý – bydlí s dcerou (rovněž v důchodě), vnučkou a jejím manželem 
Nezapomenutelná vzpomínka: špatný – prakticky se nevídají 
Přání:  vidět dceru