Fotografie zachycují portréty stoletých Čechů. V současnosti jich v zemi žije přes 1200. Za padesát let jejich počet přesáhne 14 tisíc. Jak se tito lidé dívají na svůj život po takové době? Většina z těch, které jsem oslovil, se shoduje v tom, že s rostoucím věkem stárneme rychleji; až nakonec život uplyne v okamžiku. Čas se tedy smrskává stejně jako tváře starých lidí. Zajímalo mě, co se na člověku za tak dlouhou dobu, a přesto v tak krátkém zlomku času, změní a co v něm zůstane. Zajímalo mě také, jak moc tíží samota stáří a jaké vzpomínky zůstanou ve stoleté mysli.

Soubor komparativních fotografií archivních portrétů z rodinného alba a současných portrétů v aktuálním čase zkoumá podobu i rozdíly nejen ve vnějším vzhledu, ale spíše ve fyziognomii. Charakter osobnosti se životem jistě proměňuje, ale její individuální podstata jakoby zůstávala zakořeněna hluboko v propasti času.

Dvojice portrétů doplňují stručná fakta z fyzického i psychického světa portrétovaných.

Marie Burešová*1910, Karolínov na Kroměřížsku
Vlevo 23 let (svatba), vpravo 101 let

Bývalé povolání: 
řeznice 
Současné bydliště: vlastní byt v panelovém domě ve Zlíně
Současná záliba: povídání s rodinou
Vztah s potomky: velmi dobrý – navštěvována každý den dcerou, jejím manželem nebo vnučkou 
Nezapomenutelná vzpomínka: znárodnění vlastního podniku
Přání:  mít rodinu pohromadě